Hlava nehlava

V uplynulých dnech se snesla neuvěřitelně absurdní smršť lživých zpráv o rasismu v jednom z textů zakládající členky naší tvůrčí skupiny Hlava nehlava Ivony Březinové a my nemůžeme jinak, než na to reagovat a postavit se na obranu Ivony proti hyenismu a lži českých novinářů a neuvěřitelné drzosti českých úředníků a politiků.

Mediální smršť

Pro úplnost uvedeme odkazy na všechny články pojednávající o dané tématice:

• Multikulturní čítanka líčí Romy jako podvádějící, prostituující a špinavé cikány
• Stáhněte čítanky kvůli vyobrazení Romů, žádají Čechy Indové v USA
• Cikáni kradou, píše se v čítance pro druháky. Ministerstvo ji prověří
  
• Hinduisté chtějí stáhnout českou čítanku
• Cikáni jsou špinaví, líčí maminka v čítance. Školství chce knihu stáhnout

Všechny články mají společných hned několik věcí. A sice následující citaci, která je naprosto vytržená z kontextu:

“Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit. … říkala, že jsou to cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.”

Samozřejmě následné obvinění autorky citace, nebo alibisticky citaci samotnou, z rasismu a v neposlední řadě výčet různých organizací bojujících za práva romské menšiny a jméno zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnkové. V neposlední řadě pak fakt, že neuvádí celou citaci zmiňovaného textu, pouze jednu krátkou pasáž z něj.

Celý text z čítanky

„Máma mi povídala, že se s těmi Demeterovic kluky vůbec nemám bavit.” Šeptala jednoho dne o přestávce Madla holkám. „Jo? A proč?” vykulila Radka oči. „Máma říkala, že to jsou cikáni. A cikáni jsou prý špinaví a kradou.”
„Kradou? Jako lupiči?”
„Asi. A pak je policajti chytí a zavřou je do vězení.”
„Nepovídej,” ohradila se Eliška, která vždycky ví úplně všechno. „Děti se přece do vězení nedávaj. Jenom do polepšovny.”
„To je jedno,” mlela Madla svou. „Ale jsou tam zavřený. Za trest.”
„Kdo je zavřený?” zeptal se Aleš, který zaslechl poslední část rozhovoru.
„Ale…ta nová samoobsluha na rohu,” řekla honem Eliška a podívala se na Madlu výhružným pohledem.
Jenže při tělocviku se nacvičovaly tanečky a Madla zbyla zrovna na Maroše.
„Já s ním tancovat nebudu,” řekla rozhodně a pro jistotu schovala obě ruce za záda.
„Ne? A proč ne?” podivila se paní učitelka.
Madla koukala na bílé špičky svých nových tenisek a zarytě mlčela.
„Tak proč s Marošem nechceš tancovat?” nedala se paní učitelka odbýt.
„Je špinavej,” vyhrkla Madla a oči při tom nezvedla ani o kousíček.
Chudák Maroš zčervenal jako rak. Pak mrkl na svoje nehty ozdobené smutkem, jak cestou do školy vyhrabával důlek pro kuličky, a honem je schoval za zády přesně jako Madla.
„No, vy jste mi ale pěkný taneční pár,” vyhrkla paní učitelka, protože ji nic jiného nenapadlo. Pak si ale všimla Marošova zrudlého obličeje a řekla: „S Marošem budu tedy
tančit já. A ty si, Madlo, tancuj třeba s princem.”
„S princem?” vydechla Madla. Ale ať se rozhlížela, jak chtěla, žádný princ v tělocvičně nebyl.
A pak se ozvalo tiché lusknutí a jedno stropní svítidlo v tělocvičně se proměnilo v obrovský bublifuk. Od stropu, kde byly upevněny kruhy, tyče a  šplhací lana, se začaly pomalu, ale úplně pomaličku snášet krásné mýdlové bubliny. Bylo  jich tolik, až to vypadalo, že v tělocvičně duhově prší. Jenže pak se všechny bubliny slily v jednu velikánskou mýdlovou kouli. Ta koule se dokutálela až k Madle, udělala chlamst a Madlu spolkla. Madla zevnitř bušila do jejích stěn rozzuřenými pěstičkami, ale moc jí to nepomáhalo. Jenom kouli převrhla a před zraky udivených dětí se rozkutálela tělocvičnou. U žíněnek si koule trochu poskočila, udělala kotoul ve vzduchu a pak už si to velkou rychlostí hnala k žebřinám.
„Au,” ozvalo se za chvíli. „Vždyť budu samá modřina!”
Dětem už bylo Madly líto, ale mýdlová bublina ji jen tak nepustila. Lájoš a Maroš se o něčem chvíli dohadovali, ale pak se přece jen ozvalo tiché lusknutí prstů, koule hlasitě praskla a zmáčela Madlu hustými obláčky pěnivého mýdla. Bylo po tanečních. Místo nich dostal každý žák 3. C hadr a až do konce hodiny všichni vytírali v tělocvičně podlahu. Však to taky bylo o hodně lepší než nějaké tancování. Podlaha krásně klouzala a dalo se na ní bruslit a jezdit jak namydlený blesk. Po tělocviku byli všichni voňavě umytí, a i Marošovi a několika dalším klukům odplavala špína z nehtů. Jenom vlasy těch tří malých kouzelníků snad byly ještě černější než dřív. „Teď bych si dal pořádnou porci zmrzliny,” povzdychl si Jakub, když už zase seděli ve třídě.
Lájoš, Maroš a Pišta na sebe mrkli, ozvalo se lusk lusk a na každé lavici se objevil pohár se třemi různobarevnými kopečky. Vlastně na každé lavici ne, protože Madla žádnou zmrzlinu nedostala.
Jak to zjistila, dala se do takového breku, že úplně promáčela tři kapesníky.
„Nesnáším uřvaný holky,” řekl za chviličku Maroš. Luskl ještě jednou prsty, a než bys řekl šmidli fidli, stál před Madlou pohár jako před kýmkoliv  jiným. Okamžitě přestala brečet a udiveně se zadívala na Maroše.
„Neboj, není kradenej,” řekl Maroš a posvítil na Madlu zářivě bílými zuby.
Madla si ještě promyslela, co by tomu asi řekla její maminka, kdyby ji viděla, jak tu sedí nad zmrzlinou od toho Demeterovic černého kluka. Ale skleněný pohár jen zářil a i lžička se zdála být úplně čistá. A tak se Madla pustila do zmrzliny tak rychle, až hrozilo vážné nebezpečí, že dostane angínu.
„Všichni cikáni třeba nekradou,” uvažovala mezi lžičkami vanilkové zmrzliny. „Všichni cikáni nemusejí být špinaví,” přemýšlela, když se pustila do jahodové. „Někteří cikáni
mohou být i docela hodní,” rozhodla se nad kopečkem čokoládové. „Budu to muset mamince říct. Vypadá to, že maminka některé věci vůbec neví.”

Vyjádření tvůrčí skupiny Hlava nehlava

Abychom celou situaci krátce shrnuli - Ivona Březinová vydala v roce 2002 knihu Začarovaná třída s jasným záměrem podpory vzájemné tolerance mezi dětmi. Kniha zaznamenala značný úspěch u čtenářů i odborné veřejnosti a získala ocenění Zlatá stuha a zároveň byla tato kniha nominována v literární soutěži Magnesia litera v kategorii Dětská literatura za rok 2002. V následujících letech pak dokonce vyšla ve Francii (2004) a v Srbsku (2010). A aby toho nebylo málo, byla kniha zařazena do mezinárodní kolekce knihy podporujících rasovou snášenlivost BARFIE, což je projekt zastřešený rakouskou sekcí IBBY. V roce 2005 pak ministerstvo školství České republiky vydalo čítanku pro první stupně ZŠ, do které byla zařazena ukázka z této Ivoniny knihy. Mezi současností a rokem vydání čítanky proběhlo médii několik krátkých zkazek o potenciálním rasistickém podtextu, ovšem nikdy je žádná velká média nebrala vážně, až do úterý 8. listopadu 2011, kdy začaly vycházet výše zmíněné zprávy, všechny více méně převzaté ze zprávy České tiskové kanceláře (ČTK), nejvýsostněji profesionální tiskové agentury v České republice.

Kdo si přečte CELOU ukázku z Čítanky, pochopí, jak je to s rasismem v Začarované třídě a s rasismem Ivony Březinové doopravdy. Vyhneme se tedy různým teoriím, proč se zrovna v současné době, kdy již delší dobu na Šluknovsku dochází k jistým nepokojům, někomu hodilo vyšťourat tuto ukázku v dětské čítance. Nechceme se zamýšlet nad tím, zda někdo za tiskem nových čítanek ve velkém nákladu nevidí možný zisk pro vlastní kapsu. Nehodláme pátrat po tom, jestli za vším nejsou osobní antipatie vůči úspěšné spisovatelce, nebo snad nahánění politických bodů. Prostě se nebudeme na rozdíl od masových médií prozatím více vyjadřovat a necháme vás, abyste si na věc udělali vlastní názor.

Ovšem ptáte-li se, co si z toho odnášíme my jako tvůrčí skupina působící na české literární scéně a skupina blízkých přátel Ivony Březinové, pak je to naprosto pesimistický závěr, že noviny, televize a všechna velká média buď reportují neúplné nebo zcela lživé informace, a neobtěžují se dělat svoji práci, tedy ověřit si fakta; že veřejně činné a mediálně viditelné osoby se činí pouze ve svůj prospěch a všichni dohromady se snaží potlačit zdravý rozum a kritické uvažování. Máme vůbec v Čechách ještě seriózní novináře, nebo se už i zdánlivě solidní žurnalisti definitivně přiklonili k bulváru?

Ať už si média říkají, co chtějí, celá tvůrčí skupina Hlava nehlava stojí hrdě a s hlavou vzpřímenou za Ivonou Březinovou. A to i přesto, že za sebou nemáme žádné silné mediální partnery a že naše prohlášení nikoho pravděpodobně vůbec nezajímá. Je to asi to jediné, co momentálně můžeme udělat.

Na závěr bychom chtěli vyzvat Syndikát novinářů České republiky, aby celou situaci nenechal bez vlastního vyjádření a bez případných následků. Nelze přeci špinit důstojnost vznešeného poslání žurnalistiky, ale především jméno autorky, která svou mnohaletou prací vychovala generace čtenářů a napomohla čtenářské gramotnosti a výchově samostatně kriticky myslících jedinců mnohem více, než kterýkolik před i porevoluční ministr kultury či školství. A dále naše výzva směřuje přímo k těm, kdo Ivonu a její práci očernili, aby osobní omluvy a odkazy na omluvy veřejné zasílali přímo Ivoně Březinové na info@brezinova.cz

Také děkujeme všem, kteří se za Ivonu postavili zároveň s námi.

skupina Hlava nehlava