Hlava nehlava

Nejenom dětským čtenářem je Hlava nehlava živa, jak dokazuje samostatná prvotina Ilony Fryčové, máme zálusk i na historicky zaměřeného dospělého čtenáře. Ilona přestává fantazírovat a stejně jako Katka Hejlová dává ve své knize na dřevo fakta, fakta historická - historickou novelu zaměřenou na mnohými oblíbenou a nikdy zcela nezaznamenanou malou historii.

Oznamujeme tedy, že v září 2010 vyšla první samostatná kniha Ilony Fryčové:

Poslední ples

 Titul: Poslední ples
Autor: Ilona Fryčová
Ilustrace: Barbora Kyšková
Počet stran: 100, pevná vazba
Vydává: TOUŽIMSKÝ & MORAVEC
ISBN: 978-80-7264-111-6
Doporučená cena: 189 Kč

Anotace

Historická novela volně inspirovaná událostí zachycenou ve Starých letopisech českých, kdy roku 1509 za vlády krále Vladislava II. Jagellonského došlo na hradě v Ledči nad Sázavou k neobvyklé tragické události, přo které zahynulo několik příslušníků rodu Ledečských.

Příběh líčí život pánů na hradě před onou tragédií i v několika letech po ní…

Ukázka z knihy

Burián Ledečský odložil lžíci a přerušil mlčící stolovníky: „Pověz, chlapče, jak ti u nás chutnala kyselice?”
Mrknul na Blažeje.
„Věru chutila lahodně; škoda, pane, že ta krmě nese tak trpký název, neboť jazýčku lahodí jako mandle.”
„Ták mandle, pravíš. Počkej, až okusíš pečínku z bobříka.
Chop se poháru vína!! Jak už jsi vlastně stár?”
„Pětadvacet, pane, už pět a dvacet let čítám!”
„Už jsi hotový muž… Nuž na zdraví mých růžiček.” Burián si připil s Žofií a Markétu pohladil po světlých vlasech.
Ta se zarděla a sklopila zelené oči - jediné, co měla po matce.
„Jestlipak ti, chlapče, tvůj otec vypravoval, jak mi zachránil život, když přepadl můj kočár lapka Krahujec se svou hordou?”
„Jakpak by ne, pane… Jako medvěd se za tebe rval. Učinil bych, pane, stejně tak. Jako medvěd zrovna ne, ale třeba jako liška, avšak do rozedrání těla, věru, do rozedrání. Všechna pérka bych tomu Krahujci vytrhal!”
Burián se hlasitě zasmál. „Vtip ti, hochu, nechybí. Udělám tě nejspíš pážetem.”
Jeho nejstarší syn Prokop se ušklíbl.

„Teď nám pověz, jak jsi přišel ke svému jménu, už si na tu historku dobře nepamatuji.”
Blažej se postavil a uklonil. „Narodil jsem se druhého února, v předvečer svátku svatého Blažeje, neboli Blasia - světce Pontského. Je o něm známo, že když šel na popravu, přiběhla k němu jakási vdova, které umíralo dítě. Tomu malému se v hrdle vzpříčila rybí kost a světec mu život vrátil.
Stejně tak se stalo mé matičce. Dva měsíce před tím, než jsem měl spatřit světlo světa. Při hostině se náhle počala dusit rybí kostí. Otec poslal pro faráře. Ten vzýval svatého Blažeje, zatímco jeho dobrá kuchařka - zároveň kořenářka - pracně zbavila matičku rybí kosti a i outěžku ještě ten den. Na svět jsem se vydral dříve, než jsem měl, proto je můj růst zpomalen. A tak mi dali jméno Blažej - Blasios…”
Blažej popošel blíž k Buriánovi a hluboce se poklonil: „Blasios k tvým službám, pane.”
„Blažeji, arciť jsi malého vzrůstu, ducha však velkého,” zasmál se Burián a připil na památku jeho otce.
„A tvá matička, jak ta si počíná?” otázal se Jan.
„Je už v pánu deset let.”
„Tak máš v nebi hned tři zastánce,” řekl mladý pán.
„Proto nikterak nesmutním,” odvětil Blažej a zakřenil se.
„Otče, všichni dychtivě očekáváme, že nás zpravíš o tom, jaké je to na císařském dvoře,” řekl prvorozený Prokop.
„Jaké, jaké? Nádhera samá a převeliká, jak jinak. Palác skvostný, páni v hedvábí a sametu.”
„A dvorní dámy?” zeptala se paní Žofie.
„Také tak, drahá… Vzácnými šperky jsou ozdobeny, hedvábím či sametem oděny, mnohé měly cenné šuby, ale žádná z nich se ti nevyrovná. Krásu, jež ti byla nadělena, vídeňský palác nezná.”
„Jak jste se domluvili? A jestlipak na nás, Čechy, císař stále nahlíží jako na kacíře?” přidal se zvídavý Jan.
„Ladislav ze Šternberka s císařem hovořil německy. Dovolil si císaři říci, že nejsme bohožrouti, jak o nás napsal Rakous Celtis. Že jsme páni katoličtí. Šternberk císaři připomněl, že i knížata minsterberská přestoupila na římskou víru.”
„Je dobré, že synové krále Jiříka projevili úpornou snahu vrátit se mezi poslušné syny Říma,” poznamenal mladý pán Jan.
„Co jim taky, synu, zbývalo?” namítl Burián.
„Lepší býti bohožrouty než darmožrouty,” pronesl Blažej.
Pán z Říčan se od srdce zasmál a nechal všem dolít víno.

Křest knihy 6. září 2010 v restauraci Zlaté časy v Praze

Stejně jako každé nové stvoření potřebuje i kniha uvést do života a Poslední ples není výjimkou. Nebude se sice konat žádný velkolepý ples s organizovaným společenským tancem a živou hudbou v tanečním sále středověkého hradu, ale příjemný malý ceremoniál a posezení s autorkou bude určitě stačit.

Čas: pondělí 6. září 2010 v 19:00
Místo: restaurace Zlaté časy

Pozvánka na křest