Hlava nehlava

Dnes bychom recenzi na dávno vydané a (vy)prodané Zuby nehty jen těžko čekali. O to větší je naše překvapení, že se opravdu objevila a sice v nejnovějším čísle odborného čtvrtletníku zaměřeném na literaturu pro děti a mládež Ladění. Ladění vydává Masarykova univerzita v Brně, což vysvětluje značnou odbornost celého časopisu, ale poněkud opožděnou reakci na český knižní trh už moc ne. Ta byla zřejmě způsobena zpožděným vydáním čtvrtého čísla z loňského roku, které vyšlo až nyní a tak se v něm můžete dočíst o knihách, které byly na pultech knihkupectví v létě či na podzim 2008. A právě do této kategorie spadá naše společná prvotina Zuby nehty.

Antologie hrůzostrašných povídek

Hororový žánr, těžící z poetiky anglického gotického románu druhé poloviny 18. Století a francouzské frenetické literatury 20. a 30. let 19. věku, uplatňující také prvky sci-fi a fantasy, v českém písemnictví nadlouho zdomácněl zvláště v překladové knižní produkci určené dospělým. Kritickou obcí je zpravidla spojován s relaxačně zaměřeným triviálním čtivem.

V naší polistopadové slovesné tvorbě pro mládež de facto absentoval, navzdory stále intenzivnějšímu čtenářskému zájmu o strašidelné a tajuplné příběhy. Na tento zájem pohotově a jasnozřivě zareagovalo nakladatelství Albatros vydáním souboru devatenácti hrůzostrašných povídek s názvem ZUBY NEHTY (Praha 2007), adresovaného pubescentům od 12 let. Z vybraných prací devíti začínajících autorů - studentů i čerstvých absolventů pražské Literární akademie Josefa Škvoreckého - sborník sestavila jejich vyučující tvůrčího psaní spisovatelka Ivona Březinová. Svými příběhy jsou v něm nerovnoměrně zastoupeni Zuzana Frantová (2), Kateřina Hejlová (1), Tomáš Heřman (4), Lucie Holcnerová (1), Jiří Holub (4), Ladislav Konečný (2), Ivana Musilová (1), Hana Rothová (1) a Martin Strnad (3). Texty jsou provázeny barevnými ilustracemi 13 mladých výtvarníků - studentů UJEP z Ústí nad Labem. Atraktivní součástí knihy je CD ROM s hororovými hrami a kvízy.

Ve všech povídkách je patrný záměr dramatickou fabulací navodit atmosféru strachu, hrůzy a tajemna. Řada z nich se také vyznačuje typickými atributy klasického hororu: iracionálními motivy, příznačnými situacemi a bytostmi, nevysvětlitelnými záhadami, děsivými sny, úzkostnými stavy svých hrdinů apod. Novum tohoto souboru lze spatřovat v jeho intencionalitě, žánrové inovaci, aktuálním vyznění i důvěrném zakotvení v české realitě. Tvůrci příběhů oslovují především současného dětského čtenáře, respektive dospívajícího čtenáře. Tento zřetel se promítá do volby referenčních hrdinů, nejčastěji dnešních 12 - 15letých chlapců, dívek nebo sourozeneckých dvojic, do úsilí autenticky postihnout jejich rodinné zázemí, mentalitu a jazyk i do svérázného přístupu debutantů k hororovému žánru. Zatímco klasický horor v zásadě nerozlišuje mezi dobrem a zlem, autoři do svých povídek namnoze vnášejí axiologický aspekt, prozrazující formativní záměr. Neboli v řadě případů si dětský protagonista přivolá trestající temnou sílu sám závažným proviněním vůči mravnímu kodexu. K modernizaci, typologické variabilitě a věkové zacílenosti žánru vede i užití deníkové formy a detektivních postupů, výskyt kriminálních zápletek a humorných scén i výběr aktuálních témat spjatých se spiritismem, hypnózou, mobilní komunikací, traumatizujícím zážitkem z dětství, šikanou, případně důvěrně známým prostředím letního tábora nebo žákovského mejdanu.
Jednotlivé povídky mají značně kolísavou uměleckou kvalitu. Představují, byť ojediněle, jak snaživé začátečnické, literárně nezvládnuté pokusy, tak i standardní výtvory s hodnotově nevyrovnanou tematickou kompoziční a jazykovou strukturou i žánrovou identifikací a zralé slovesně estetické artefakty, žánrově čisté, s napínavým dějem, originální zápletkou i jejím řešením, pronikavou povahokresbou, kompozičním experimentátorstvím i brilantním jazykem.

Jako umělecky nejzdařilejší a autorsky nejosobitější se jeví povídky Tomáše Heřmana Operátor (o tragickém konci klukovského hrdiny, ocitajícího se ve vražedném soukolí mobilní pyramidové hry), Jiřího Holuba Návrat do tmy (o hypnóze, jež se vymkla kontrole a vedla k záhubě obou protagonistů - 15letých spolužáků) a Markéta byla rychlejší (baladický milostný příběh tří pubertálních dívek, exponovaný vyvoláváním duchů a oživlým umrlcem), Martina Strnada Holka z výtahu (mysticky laděné vyprávění o rozpolcené duši zakleté v botách, toužící po vysvobození) a Za zdí (o neviditelném a všudypřítomném fotografu - zabijákovi a snímcích detailně dokumentujících soukromí chlapce a jeho matky) a Zuzany Frantové Noční bojovka (děsivá příhoda o smrtelném úrazu neoblíbeného teenagera při noční táborové hře).
Příznivá odezva tohoto povídkového souboru u dětských čtenářů jen potvrdila, že domácí prezentace hororového žánru, který dosud na našem současném knižním trhu orientovaném na děti a mládež (až na výjimky) chyběl, je opodstatněná, potřebná a perspektivní.

Zdroj: Jaroslav Toman, Ladění, číslo 4 2008, Brno.

K recenzi těžko něco dodat, pouze musíme upřesnit, že na zájem o hororovou literaturu pružně nezareagovalo nakladatelství Albatros, ale my jako autoři samotným nezávazným napsáním textů, které jsme posléze pouze nabídli Albatrosu, jenž navíc naši nabídku téměř na poslední chvíli málem odmítnul. S tím, že byl a stále je o knihu zájem můžeme jenom souhlasit a opět zažehrat na adresu nakladatelství, které odmítá vydat dotisk stále velmi žádané knihy.