Hlava nehlava

Určitě to není poprvé, že se vracíme do knihovny, kde jsme již v minulosti besedovali, četli z našich knih nebo nějak jinak účinkovali. Vždyť Zuby nehty nám dveře do knihoven po celé České republice otevřely, ale Tisíc jizev do nich strčilo nohu, abychom se tam mohli opakovaně vracet. A když se podíváte na historii našich besed, zjistíte, že se tak nejednou stalo. Ovšem to bylo s celoročním intervalem. Do pobočky městské knihovny v Praze na Barrandově jsme se ale vrátili hned po týdnu toho samého roku i měsíce a četli jsme pro děti ze stejné školy.

První čtení proběhlo v den, kdy v Praze poprvé padal sníh. To spolu s výškovým rozdílem Barrandova se zbytkem Prahy způsobilo, že Martin po příjezdu na tuto větrnou hůrku (upozorňujeme, že přijel z nízko položeného a na teplotu podnebí mnohem přívětivějšího Karlína) takřka umrznul sotva vysednul z tramvaje. Fakt, že nemohl najít knihovnu a tudíž musel počkat na telefonem přivolaného Láďu, který je na Barrandově doma, zvýšení jeho tělesné teploty nijak nepomohlo. Ale co na plat, když je domluvená beseda číst se musí, ať vám z vousů visí rampouchy, nebo máte pusu zmrzlou sebevíc. A tak se četlo. Nejdřív neméně studená Bílá jeskyně od Tomáše Heřmana a posléze samotný autor (Láďa) povídky Zlaté časy pirátské zavedl celé obecenstvo a konec konců i účinkující do rozehřátého Karibiku. K menšímu překvapení došlo v průběhu dobrodružného kvízu, kdy se jeden z posluchačů projevil jako na svůj věk velmi vzdělaný a jako jeden z mála dokázal nasbírat plných 15 bodů. Za odměnu si tedy odnesl nejen plakát Tisíců jizev, ale i děsivý plakát Zuby nehty.

Už na první z barrandovských besed nás na to paní učitelka upozorňovala, ale opravdový následek faktu, že již dětem předčítala Jirkovu povídku Dohodnuto, dneska v noci a vůbec multikulturní založení tamní základní školy (údajně až 14 různých národnosti žáků) se projevilo až na druhém čtení. S Martinem totiž na místo určení vyrazila Zuzka, která ráda předčítá právě Jirkovu povídku a tak si musela připravit jinou a nakonec sáhla po Tomášově Čokoládě. Také se nám poprvé za celou tu dobu, kdy chodíme dětem číst naše dobrodružné povídky z exotického prostředí poštěstilo, že jeden z posluchačů (přesněji řečeno posluchaček) neměl pro nás obvyklé evropské nebo asijské kořeny, což nás potěšilo a povzbudilo - konečně nějaká pravá exotika (a přímo na besedě! :-) ). Četli jsme proto s vervou nadšených autorů a následně odměnili pokud možno co nejvíce dětí jak za jejich malování, tak za jejich cestovatelské znalosti.

Na Barrandov se budeme určitě těšit i v budoucnu, i když zrovna nebudeme psát o exotice. Vždyť skoro tisícovka děti na tamní základní škole si kus naší pozornosti rozhodně zaslouží.