Hlava nehlava

V půli listopadu se dostalo naše putování po pobočkách pražské městské knihovny na svůj vrchol. Vedoucí celé pražské expedice, Martin, si oddychl, protože se mu na každou besedu podařilo sehnat si někoho (v jednom případě dokonce 2 - počítáme-li spřáteleného královského pudla Atose) do party a zatímco si oddechoval, spadl mu z onoho vrcholu foťák a rozbil se. V tomto příspěvku tedy naleznete pouze dojmy pouze v textové podobě.

Knihovna Zahradní město

První z besed, v knihovně na Zahradním městě kromě přítomnosti Atose, vodícího psa Ilony, která špatně vidí, neozvláštnilo skoro nic. Sprostě nadávající bezdomovkyni za oknem knihovny pak lze považovat spíše za otravu, než ozvláštnění. Nicméně paní knihovnice byla i přes to, že jsme kvůli nepřesnosti na internetových mapách dorazili o minutku později, velmi příjemná a pomohla nám zvládnout poněkud mladší a neposedné publikum. Bílou jeskyni, první ze čtených povídek, poslouchaly děti pozorně i přesto, že Atos na sebe zpočátku strhl značnou pozornost, nicméně jsme učinili chybu a nechali děti kreslit jejich představu dobrodružství v průběhu četby druhé z povídek, Domluveno, dneska v noci. Posluchači v ten moment přestali poslouchat a stali se z nich kresliči, kteří pochytili pouze několik z mnoha vtipných situací odehrávajících se v povídce. Za tento přehmat se chceme omluvit, neboť jsme takto připravili děti o zážitek. Abychom to napravili, rozdali jsme hromadu plakátů a nechali děti vyřídit se při kvízu, kde se na svůj věk (5. třída) projevili jako velmi světa a historie znalé.

Knihovna Spořilov

Spořilov je pro nás plný vzpomínek. Kromě toho, že nedaleko tamní knihovny sídlila ještě před třemi lety Literární akademie kde jsme všichni studovali nebo ještě studujeme, tam také vznikla prapůvodní myšlenka Zubů nehtů, prazáklad celé tvůrčí skupiny Hlavanehlava, a v neposlední řadě jsme  již na spořilovské pobočce jednou četli, ba dokonce se záběry z oné besedy dostali do video dokumentu na CD Tisíc jizev.

Ale zpátky do současnosti. Tentokrát nás na besedě nedoprovázel vodící královský pudl Atos. Besedoval Martin a Zuzka, která narozdíl od Martina, i přesto, že tam dva roky svého života den co den jezdil, absolutně překvapeného jak dlouho trvá cesta z centra na Spořilov, přišla předem a stihla v knihovně ještě i posnídat. Čtení samotné bylo příjemnější než na předchozí besedě nejenom díky speciálně pro čtení upravenému koutku v prostorách besedy, ale také díky milé paní učitelce, která nám přivedla již starší děti. Ty nás překvapili především tím, co nakreslili jako svou představu dobrodružství. Kromě klasického opalování, ostrovů, jeskyní, hor, či obrázků vycházejících z našich povídek, se zde našli tři chlapci, kteří za dobrodružství považují počítačovou hru Countrer Strike 1.6. Ani nás tak neudivuje, že je pro ně dobrodružstvím počítačová hra kde se střílí, překvapuje nás stáří této hry, přesahující dobrou třetinu života těchto mladých hráčů. Inu, proti gustu …