Hlava nehlava

Láďu s Martinem na posledním čtení čekala Ústřední knihovna v Praze na Mariánském náměstí - ano ten velký dům, kam se denně schází stovky a možná tisíce lidí za knihami. Určitě jste v ní někteří byli a se zbožnou úctou koukali na počítačové terminály nebo na výdej knih za kterým jste si představovali desítky, možná i stovky zaměstnanců, kteří běhají mezi regály jako pylné včeličky a házejí knihy do velkých košíků, které vezou právě vámi vysněný titul.

Stres z úctihodné velikosti a důležitosti této centrály všech pražských knihoven byl ale naprosto zbytečný. Paní knihovnice byly milé, jako kdekoliv jinde, možná i více a když vidíte, že někoho tahle práce s dětmi baví stejně jako vás, čte se vám o moc lépe. A když k tomu přidáte dvě třídy dětí, kteří vás víceméně poslouchají a nejsou na čtení jen aby „nebyli hodinu a půl ve škole“, poskočí požitek ze čtení do nečekaných výšek.

Snad jedinou věcí, kterou nás děti zaskočily, byla otázka: „Jaký největší průšvih jste udělali, když jste byli na základce?“. Martin z toho vyvázl dobře. Už ani nevím, jestli proto, že byl opravdový slušňák (samozřejmě, že byl ;-) - poznámka Martin) nebo proto, že odpovídal až jako druhý a měl tak možnost si vše promyslet a pochopit, že nějaký ten příklad by nebyl zrovna nejvýchovnější. Mě (Láďovi) se tak nepoštěstilo, otázka mě zaskočila a já stihl vyzradit svou historku o vánočním stromečku vyhozeném z okna třídy, která mi vydělala dvojku z chování (a to jsem se naštěstí nerozpovídal o detailech). Pak jsem se kousl do rtu a modlil se, abychom raději rychle přešli k dalším otázkám. Což se také stalo. Děti byly bystré a naše odpovědi je zajímali, což nás velmi potěšilo a rádi jsme jim řekli vše, co bylo v našich silách.

V centrále všech pražských knihoven jsme tedy nakonec uspěli podle slov samotných knihovnic velmi dobře a my si hlasitě oddechli, neboť do nás bylo vkládáno velké očekávání. A když k vám takhle po ránu, kdy lačně hltáte všechno, co v sobě má kofein, abyste se probudili, přijde věrný čtenář a fanoušek vaší předešlé knihy se zhodnocením „byli jste super, moc se mi to líbilo, fakt!“, usmíváte se ještě i v městské dopravě…

FOTO:  Jakub Řehák