Hlava nehlava

Tak a je to tady, podzimní sezóna besed a autorských čtení začíná. A hned týdnem knihoven. Pro Martina a Láďu byl otvírákem letošní autorské sezóny Liberec a beseda na téma Tisíc jizev.

Ráno, raníčko, ještě než vyšlo sluníčko, museli Láďa i Martin vstávat mnohem dříve, než mají ve zvyku. Beseda byla domluvena na desátou hodinu a tak ze strachu ze zpoždění, zmeškaného spoje nebo jiných cestovních komplikací, postával Martin na autobusovém nádraží Černý most s půlhodinovým předstihem, zatímco sluníčko poklidně vycházelo. Mnohem uvolněnější, ale o to ospalejší Láďa dorazil tak akorát na čas a překvapivě bez problémů se oba nalodili do autobusu.

Celá cesta na místo určení se vlastně nesla v autobusovém duchu. Kromě trasy Praha - Liberec se museli Martin s Láďou protlouct libereckou hromadnou dopravou v čemž jim dopomohl místní řidič autobusu, který kromě rady ohledně zastávky na které mají vystoupit, úspěšně identifikoval Martinovu „zlínskou čistou češtinu”. Za to mu mnohokrát děkujeme … tedy za tu radu ohledně zastávky. Ale to už naši dva vousáči potkali paní knihovnici, která je, zatímco se snažila zapamatovat si jejich jména, zavedla na místo konání besedy. Tamní knihovna procházela zrovna rekonstrukcí, a tak se četlo, povídalo a soutěžilo v základní škole Liberec - Vesec.

Díky půlhodinovému předstihu bylo dost času na menší dekoraci třídy. To se za výhradně verbální pomoci pana školníka povedlo. Třída tak vypadala alespoň částečně „exoticky”. Děti poslouchaly pozorně. Začínalo se napínavou Bílou jeskyní od Tomáše Heřmana a pak je zase rozveselila pirátská taškařice Staré časy pirátské z úst přímo samotného autora, Ládi Konečného. Ten sice četl statečně, ale brzké vstávání a téměř nulová snídaně se na něm podepsala a u konce málem upadl do mrákot. Ještě, že píše tak krátké povídky ;-). Nakonec se rozpoutala diskuze a samovolně padaly tak nápadité a zajímavé dotazy, jak to ještě Martin ani Láďa nezažili. Beseda tak byla, stejně jako chlebíčky na cestu domů od paní knihovnice, velmi podařená a příjemná a budeme se do Liberce těšit zase někdy příště.