Hlava nehlava

Už jsme tu měli odbornou recenzi Zubů nehtů ze žánrově fundované Pevnosti i posudek z obecně zaměřených Lidových novin a nyní se hodnocení naší knihy objevilo i v kulturně fundovaném Novém prostoru. Ovšem ne jenom to - redaktoři tohoto časopisu si dali tolik práce, že nám věnovali celou půlstránku a šli do hloubky. A co tam našli?

Bát se lze všelijak

Zuby nehty je název sbírky devatenácti hororových povídek. Mladí spisovatelé, studenti a absolventi Literární akademie je napsali pro dětské čtenáře. V souvislosti s jinou knihou, nazvanou Požíračka mrtvol a vydanou před dvěma lety taktéž nakladatelstvím Albatros, se ukázalo, že horor je mezi dětmi velmi populární a žádaný žánr. Možná i proto byly tyto povídky vydány v exkluzivním vydání, bohatém na ilustrace, v tvrdých deskách a doplněné CD.

Obě knihy byly rychle rozprodány a první z nich dokonce vyvolala bouřlivou diskusi mezi pedagogy a rodiči dětí. Mimo jiné poukázala na skutečnost, že horory adresované dětem by měly zohledňovat odlišnost dětské a dospělé psychiky. Podle názoru odborníků dítě potřebuje jednoznačně rozlišovat v kategoriích dobra a zla, na což klasický horor často záměrně rezignuje.

Jednotlivé povídky knihy Zuby nehty vznikly v hodinách tvůrčího psaní na Literární akademii, kde vyučuje Ivona Březinová, která tuto sbírku uspořádala. Příběhy jsou určeny dvanáctiletým čtenářům. I když je literární kvalita textů velmi nevyrovnaná a některé z nich nelze hodnotit jinak než jako “školní práce”, je nutné připustit, že mladí autoři se pokoušejí mentalitě takto starých dětí přiblížit. Například tím, že hlavními postavami všech povídek jsou děti, které autoři nechávají promlouvat jim blízkým jazykem.

Děti ve světě temných sil

V příbězích se děti buď vlastní vinou, či zcela náhodně ocitají v situacích, jež jsou svou podstatou strašné a děsivé. Obvykle se střetnou se světem tajemných a negativních sil založených na principech, které jsou hrdinům nesrozumitelné a jež je nakonec zcela zničí. V žánru hororu je obvyklé, když se mechanismus temného světa spouští náhodně a samovolně. V souboru Zuby nehty působí přesvědčivěji povídky, ve kterých ono “zlé” probudí děti samy, a to tím, že ve svém světě selžou, přestoupí nepsaná pravidla, i když nezáměrně. Zásah temných sil lze pak interpretovat jako trest. Tak je tomu například v povídkách Tomáše Heřmana Ukradené duše, která vypráví o bludných duších zastřelených vojáků, či Operátor, kde se hrdina upíše ďáblu, který má podobu mobilního operátora. Takový je také žánrově čistý a jazykově brilantní prázdninový příběh zamilovaných puberťaček, nazvaný Markéta byla rychlejší od Jiřího Holuba. Do textu tak vstupují vedle strachu další témata jako vina a trest či odpuštění, a zobrazení hrůzných scén se rázem stává syžetovým prostředkem v rámci daného díla a nikoliv cílem samo o sobě. Hororovým vyprávěním to jednoznačně prospívá.

Pozoruhodné jsou také texty Martina Strnada. Povídka Za zdí, která pojednává o fotografovi, jenž porcuje lidské osudy a těla, je působivá nejen tím, jak metodou variace jednoho motivu stupňuje autor napětí, ale také, jak využívá prostor literárního díla k zobrazení úzkosti. Z hlediska významu hraje prostor důležitou roli i v jeho druhém, téměř mystickém příběhu, nazvaném Holka z výtahu. Ten má navíc nečekanou a překvapivou pointu. Jako literárně cenný se jeví i pokus o psychologický horor Kateřiny Hejlové Poslední metro.

Strach za každou cenu

V souboru Zuby nehty je však bohužel více takových povídek, které chtějí ve čtenářích vyvolat pocity strachu, hrůzy a úzkosti za každou cenu. V rovině epické jsou tyto příběhy slabé, často jim chybí pointa. Autoři pouze vrší hrůzyplné obrazy jeden přes druhý a zcela rezignují na snahu zobrazit pocity a stavy hlavních postav. Tak tomu je v povídce Ladislava Konečného Pollinchiello, v níž ožívá agresivní loutka, nebo v textu Ivany Musilové Živý plot, jenž požírá vše živé ve svém dosahu, či v příběhu Jiřího Holuba Chi chi chi vyprávějícím o monstru, které žije v odpadu vany.

Titul Zuby nehty určitě přispěl k zaplnění “díry na trhu” v oblasti hororové literatury. Zároveň také ukázal, že napsat hororovou povídku, která naváže na poeovskou tradici, není nic jednoduchého a kromě talentu a chuti psát vyžaduje od autora i znalost pravidel žánru.

AUTOR: Klára Listopadová
ZDROJ: Nový prostor, č. 294 (prosinec 2007)