Hlava nehlava

Sedlčany se nám stávají pomalu, ale jistě druhou scénou. Dvakrát jsme se tu zúčastnili fotbalového utkání, které nemá obdoby (spisovatelé proti dětem), fotili jsme tu plakát pro Zuby nehty, poprvé ze Zubů nehtů četli (Noc s Andersenem 2007) a teď tu proběhlo i poslední čtení letošního roku. A aby bylo něčím i první, tak jsme poprvé přečetli i povídku z připravované sbírky Tisíc jizev.

Do Sedlčan jezdíme rádi, protože v Sedlčanech mají rádi nás. Pořád ještě jsou Zuby nehty v místní knihovně častěji rezervovanější knížkou než Harry Potter i Šifra mistra Leonarda. A ani Viewegh prý není tak čtený jako naše horory! Tohle nás prostě nemůže nepotěšit.

Tentokrát jsme jeli za naší oblíbenou třídou 9. B a za paní učitelkou Blankou Čížkovou. V loňském školním roce s námi spolupracovali na projektu Hurá, jsme první! Děti četly první stránky nově vznikajících dobrodružných povídek (Tisíc jizev), protože se říká, že když povídka na první stránce nezaujme, tak je něco špatně. Komentovaly a připomínkovaly a my se jejich radami řídili. Tak se tehdejší osmáci dostali i ke knížce Zuby nehty a od té doby jim z ní paní učitelka Čížková čte při každém suplování a prý není lepší způsob, jak udržet ve třídě pořádek, klid a získat si pozornost.

Když jsme se dozvěděli, že na čtení v Sedlčanech přijde právě tahle “naše” třída, narychlo jsme se rozhodli pozměnit program. Přečetli jsme jednu povídku ze Zubů nehtů, a aby letos už deváťáci nebyli o nic ochuzení, dostalo se i na kreslení strachu (vyhrál strach ze skoku z devíti schodů na skejtu - nebo z osmi schodů?) a nevynechali jsme ani kvíz. Pak ale přišlo překvapení a premiéra. Rozhodli jsme se přečíst poprvé i povídku z připravovaných Tisíce jizev. Vybrali jsme Bílou jeskyni, protože je nejkratší (ostatní mají hodně hodně přes deset stran) a dost strašidelná - chtěli jsme, aby se nám to k těm hororům tématicky hodilo.

Závěrem se rozpoutala milá debata o tom, jak jsme psali, kde jsme se inspirovali, kolik času zabere povídku napsat atd. Bylo to moc příjemné čtení i besedování a navíc jsme odjížděli asi o patnáct knih Zubů nehtů lehčí.

Lepší konec sezóny jsme si prostě nemohli přát! Děkujeme Sedlčanům!!! Brzy nashledanou…