Hlava nehlava

Na naší hororové mapě České republiky přibyla další vlaječka. Tentokráte jsme si ji zabodli do míst, kde se vyskytuje město Blansko, a zároveň jsme se tam začátkem listopadu vydali až z daleké Prahy.

V Blansku uspořádala místní knihovna strašidelné čtení k příležitosti svátku všech zesnulých, Dušiček (ale i tak trochu ve stylu strašidelného Halloweenu), a kdo jiný by se k tomu hodil lépe než my, autoři té nejstrašidelnější knihy? Už samotné ohlášení této akce, kde se mají číst naše horory pro děti, vyvolalo v Blansku poprask na místním diskusním fóru.

A tak jsme trochu s očekáváním menšího tyátru vyrazili v sestavě: Martin, Láďa a Zuzka. Cesta to byla dlouhá a dálnice nám pod koly hučela nějakou tu hodinku. Do Blanska jsme ale dorazili s bezpečnostním předstihem. Paní knihovnice nám ukázala hororově vyzdobené dětské oddělení místní knihovny, sídlící v naprosto zelené budově :-) a ubytovala nás v příjemném služebním bytě, kde nám byla k dispozici dokonce postel(!) a kde se nám po samotném čtení velice příjemně spalo.

Než jsme si nachystali celou naši čtecí scénu i s hledištěm, začaly se už do knihovny i v podvečerních hodinách trousit děti. Šlo stejně jako například v Chrudimi o večerní čtení pro veřejnost, takže hrozilo, že přijde málo dětí. Ale Blanské děti nás přesvědčily o tom, že o horory stojí a že si na ně zajdou klidně i dobrovolně a samy od sebe, což nás moc potěšilo a zahřálo naše srdíčka. Než jsme nastoupili, bylo dětské oddělení plně obsazeno natěšenými posluchači. Nástup samotný se až na jedno netrefení se do dveří povedl a na posluchače padla tajemná atmosféra. Postupně jsme přečetli povídky Chi chi chi, Polichinello a Markéta byla rychlejší. Pak jsme děti rozveselili soutěží “nakresli svůj strach” a kvízem z dějin strachu. Každý z vítězů získal něco - plakát, rakvičku (plněnou či prázdnou - dle přání) nebo slaďoučkého a barevného červíka.

Když děti spokojeně a vystrašeně odešly, zjistili jsme, že dojem nabytý z místního internetového fóra byl tak trochu falešný, neboť jak divákům, tak knihovnicím se naše čtení líbilo a nikdo nevznesl žádné námitky. Spokojení a vyhladovělí jsme opustili knihovnu ve snaze sehnat něco k jídlu. V tom nám vypomohl místní ředitel knihovny, který nás zavedl do nedaleké restaurace. Zuzka se tam málem nechala zavalit dvojitým řízkem velikosti rogala. Malá procházka nám na přeplněné žaludky jenom pomohla a příjemné ubytování nás pak ukolébalo ke spánku, přerušeném jenom jednou děsivou a slizkou noční můrou zhruba kolem třetí hodiny ranní (a že nás polekala všechny, to se můžete vsadit).

Na druhý den jsme si to namířili na prohlídku Punkevní jeskyně v nedalekém Moravském krasu. Nadýchali jsme se čerstvého vzdoušku, prošli se pár kilometrů od auta a zpátky (Pražáci - achichouvej!) a okoukli kus podzemní přírody. Pak jsme nakoupili nějaké ty suvenýry pro rodinu a odpoledne nás už hučící dálnice unášela zpátky domů.

Televize Blansko uvádí

A protože pan ředitel místní knihovny je zároveň pracovníkem lokální televizní stanice, neodolal a chopil se při našem čtení kamery, aby tak vznikla následující reportáž.

Zuby nehty v Blansku - reportáž

ZDROJ