Hlava nehlava

V Chrudimi jsme zažili neopakovatelný noční strašidelný pochod městem v maskách, spali jsme v kouzelném domě loutek, byli jsme u zrodu opravdového nefalšovaného maskota a nakonec nás vyzpovídal i Český rozhlas.

V Chrudimi se od roku 1972 nalézá Muzeum loutek, které sídlí v renesančním Mydlářově domě. Jeho bývalý majitel Matěj Mydlář byl svíčkář a výrobce mýdla, nikoli kat, ale i tak jsme si nemohli nechat prohlídku muzea ujít. Vyfotili jsme vám tam ty nejstrašidelnější loutky.

Ani večerní čtení v knihovně nemělo chybu. Děti si přinesly masky, takže se zahrada knihovny proměnila v místo konání divokého reje strašidel za doprovodu hrůzostrašných melodií. Nikdo si nechtěl masku sundat a bylo nám líto se jimi nepochlubit, tak jsme se vydali v převlecích na náměstí objednat si pizzu. Vzbudili jsme zájem a upoutali pozornost. Po přečtení dvou povídek se už celkem odmaskované děti popraly s kvízem, a ještě než se pustily do pizzy, společnými silami vymyslely maskota podzimní soutěže o nejstrašidelnější příběh a obrázek, kterou vyhlásila knihovna. Po pizze se děti pustily do výroby maskota v jeho životní velikosti.

Český rozhlas

Zde si můžete poslechnout reportáž z průběhu večera, kterou odvysílal Český rozhlas Pardubice 5. 10. 2007 (redaktor Josef Kopecký):

reportáž zde

Když se z Pusinek stanou Děsinky

Ani maminky nebyly při bláznivě strašidelném Týdnu knihoven ušetřeny. Podívejte se na některé jejich kulinářské výtvory:

Hnízdo tarantulí ozdobené očními bulvami a Červavé zákusky,

dále na nočním jídelníčku nechyběly Děsinky s překvapením ani Odporný žabí sliz.

Strach má velké oči

A jelikož jsme byli požádáni, abychom se ujali míst v porotě, přinášíme vám informace o soutěžích:
Literární soutěž Strach má velké oči
Výtvarná soutěž Strašidla a bubáci

Vyhlášení soutěže Strach má velké oči

3. prosince 2007

Vítěznou povídku, Obyčejný den obyčejného kluka, Chrudimské podzimní literární soutěže Strach má velké oči napsaly Věra Dobruská a Hana Voldánová 8.třída ZŠ Sladkovského.

Obyčejný den obyčejného kluka

3:00 – Je noc a já se chystám spáchat sabotáž.
3:10 – Jsem plně vybaven – hřebíkový pás a kleštičky, slzný sprej.
3:20 – Jsem na silnici a připravuji past.
3:25 – Past je připravena a vidím přijíždět první auto!
3:30 – PRÁSK!!! – auto přejelo přes pás a ze svého bunkru vidím, že zastavilo.
3:32 – Ozve se rána – to když vystupuje z auta nějaký dědek s berlí.
3:34 – Ozve se další rána – to dědek spadl na hřebíky. Já ho s úsměvem pozoruji.
3:38 – Situace se komplikuje – přijíždí další auto.
3:40 – PRÁSK!!! – auto zastavuje.
3:42 – Z auta vystupuje další dědek – má brýle.
3:44 – Ozve se rána a pak nastane ticho, které přerušuje řev prvního dědka, který se stále válí na hřebících.
3:46 – Vyšel jsem ze svého úkrytu, abych se podíval, co se děje. Ale to jsem neměl dělat! Dědek už vstal a žene se ke mně rychlostí 5m/h.
3:50 – Jdu klidnou chůzí domů a dědek běží 10 m za mnou.
3:55 – Jsem už skoro doma, dědek už není vidět. Jen slyším jeho hekání.
4:00 – Jsem doma a spokojeně sleduji, jak se dědek pokouší přelézt plot.
4:01 – První pokus – neúspěšný
4:02 – Druhý pokus – dědek leze do poloviny, ale zase padá zpátky na zem.
4:03 – Třetí pokus – dědek zkolabuje.
4:05 – Táhnu dědka do lesa.
4:15 – Jsem v lese a dědka schovávám do křoví.
4:20 – Situace se opět komplikuje – dědek se probouzí.
4:25 – Eeeeeeeeeeh – dědek mě škrtí, ale to jsem nečekal. Ruka mně vylítla a praštil jsem ho do tváře.
4:28 – Držím jeho zubní protézu.
4:30 – Souboj vypadá nerozhodně až do chvíle, než mě praští do hlavy.
4:32 – Padám k zemi a dědek mě mučí.
4:33 – Dědek vyčerpáním slábne a já vítězně beru jeho berli a mlátím ho do hlavy.
4:35 – Dědek nadává, ať mu aspoň vrátím jeho protézu.
4:37 – Protézu si nechávám na důkaz vítězství.
4:38 – Utíkám ke hřbitovu a dědek se za mnou žene, ale nevidím ho. Pouze slyším jeho křik, ať mu vrátím protézu.
4:45 – Snažím se ji schovat, ale dědek se žene rychleji, než jsem čekal. Teď se dobývám do kostela, kde se mohu lépe skrýt.
4:49 – Do kostela vcházím dveřmi a běžím k oltáři, na který se snažím vyšplhat.
4:56 – Právě jsem si všiml nebožtíka, který leží v rakvi a pomyslil jsem si, proč tam neleží ten dědek.
4:57 – Dědula je vyčerpán, a tak si donesl žebřík, který byl opřený o stěnu u nově pověšeného obrazu.
4:59 – Dědek jde ke mně a já se šplhám výš na oltář. V tom mi uklouzla noha.
5:00 – Dopadám do rakve vedle nebožtíka a náhle se ozývají tóny varhan.
5:01 – Víko se za mnou zavírá, ale stále slyším varhany.
5:02 – Slyším, jak tu něco chroupe, to jsou asi červotoči?!
5:04 – Náhle se ozývá jakési syčení. Oni tam snad lezou hadi!
5:06 – Slyším bušení na rakev, že by dědek?
5:07 – Rozhodl jsem se zakročit. Říkám, že nikdo není doma.
5:08 – Dědek zuří. Násilím otvírá poklop a já na něj házím nebožtíka.
5:09 – Dědek ječí, kdo ho to škrtí, a já mezitím utíkám.
5:10 – Vyběhl jsem na hřbitov a nyní utíkám za kostel.
5:11 – V běhu odkopávám kotě černé barvy.
5:12 – Slyším vřískání, jak kotě dopadá za hřbitovní zdí na zem.
5:13 – Náhle dostávám něčím po palici a už nic nevidím.
5:14 – Poslední, co si pamatuji, je krutý smích dědka a bolest.
6:00 – Probudím se a protáhnu … jsem zpocený a pěkně vyděšený.

V porotě za Hlava nehlava: Zuzana Frantová, Tomáš Heřman, Jiří Holub a Petra Poliaková