Hlava nehlava

Čtení v Náchodě předcházela beseda v Semilech, kde byl o knížky takový zájem, že nám na další besedu zbývalo povážlivě málo výtisků, a protože jsme knížky v Náchodě slíbili, nezbývalo nám, než si udělat malou zajížďku.

Do Prahy se nám kvůli knížkám nechtělo a nebyl na to ani čas, ale naštěsí jsme si vzpomněli na Jirku Holuba, který zahnízdil na Humprechtu (zámek v Sobotce, měli jsme to SKORO cestou) a který by nás mohl zachránit. Stavili jsme se tam tedy s Tomášem (Láďa už s námi dál nejel) a odvezli si skoro celé Jirkovy zubonehtí zásoby. Trasa na další besedu se nám tak hezky zpestřila i protáhla, protože cesta do rodiště patrona naší Literární akademie Josefa Škvoreckého se klikatila jako had se střevní chřipkou.

Beseda v Náchodě patří k mým nejoblíbenějším. Četli jsme zase venku na zahradě za knihovnou. Vždy, když se povídka blížila do finále (moje i Tomášova), začal někdo na vedlejší zahradě startovat motorku, tak jsme přišli trochu o pointy, ale čtení toho večera rozhodně nebylo tím hlavním programem. Soutěžilo se totiž o nejlepší masku, paní knihovnice v čele s Ivanou Votanovou se nastrašákovaly taky. Děti jsme si po vyhlášení nejlepší masky rozdělili do dvou družstev. Nejdřív si každé muselo vymyslet jméno a po dlouhém přemýšlení a dohadování se týmy shodly na názvech: Mršiny a Krvavé lebky. Pak se kreslily společně vlajky, vyplňoval se kvíz a psaly se vlastní horory, které děti i samy četly. Všechny disciplíny byly bodované a nakonec vyhrálo družstvo Mršin.

Spali jsme opět v knihovně. Ale že to není jen tak obyčejná budova, je vidět na první pohled. Knihovna leží na nejširší ulici vedoucí z náměstí a jedná se o prvorepublikovou vilu ve stylu art deco. Pokud budete mít někdy cestu kolem, určitě si knihovnu nenechte ujít.

Zuzka