Hlava nehlava

Ivona a Tomáš se vydali na nesnadnou a dobrodružnou cestu s horory na zádech až do dalekých slezských Štěpánkovic. Nejde o to, že jsou Štěpánkovice daleko na kilometry, metry, decimetry nebo centimetry. Horší na tom je, že neexistuje nic ani velmi vzdáleně podobného přímému spojení mezi Prahou a touto cílovou stanicí.

Nevadí, protože co nás nezabije, to nás posílí, a Tomáš, i když byl v cestování vlaky a autobusy nováčkem, měl s sebou tak ostříleného společníka, že by si lepšího nemohl přát (snad kromě létajícího koberce nebo sedmimílových bot). Ivona je prostě cestovatelský profesionál, takže ji nějaké zmatky s přestupy a dobíhání rozjíždějících se dopravních prostředků nemohly zaskočit. A co je lepší, než když vás milé paní knihovnice po překonaných nesnázích zavedou do místní skvělé cukrárny a před vámi se najednou objeví obrovský zmrzlinový pohár. NIC!

S dětmi jsme kromě obvyklého čtení, kreslení a kvízovaní zdobili hrnečky (to si vymyslely paní knihovnice a bylo to fajn, není nad to se jednou za čas pořádně zapatlat od lepidla). Po luxusním přenocování a výtečné snídani jsme se vydali na cestu, která byla o poznání nudnější než cesta na besedu - díky bohu! Tomáš ani Ivona si ale moc neodpočinuli, protože hned od vlaku běželi do Divadla Na Prádle, kde už na ně čekala Zuzka s Martinem a další strašidelné čtení na nultém Nekulturním večeru.