Hlava nehlava

Naše historicky první dvojbeseda. V 15 hodin jsme četli v Doksech a v 19 hodin v České Lípě. Skoro jako hodit neplavce do vody. Ale nebojte se, neutopili jsme se …

V Doksech jsme měli ještě trochu času, a tak jsme se šli naobědvat do restaurace kousek od knihovny (Ivona si dala žraloka), a ještěže jsme si opatřili jednu tukovou vrstvu navíc, protože v knihovně nás nahnali číst do sklepa. Mohli jsme si za to sami, protože jsme hlásili, že čtení rádi uspořádáme na netradičních místech (sklepy, půdy a podobně). Po zkušenosti z Doks jsme jednoznačně preferovali půdy, ale sklepy jsou prostě asi strašidelnější, protože jsme zatím četli hlavně pod knihovnami. Před úmrtím mrazem nás v Doksech zachránily naše teplé pláště. Svíčky a rozvěšené závěsy v chladném sklepení navodily báječnou atmosféru, a protože nakonec neumrzl nikdo, dá se čtení označit za velmi úspěšné.

I v České Lípě se na naše čtení pěkně připravili. Promítala se dokonce upoutávka z cédéčka a kromě čertů, upírů, pavouků a zombí pařátů zdobila strašidelný šál, kde jsme četli, i jedna pravá mrtvá kůže z lišky. Cestu do sálu ukazovaly nejen šipky ale i úplně opravdické cákance od krve. Na čtení dorazila paní učitelka s pár dětmi, které dopoledne ve škole dostaly za úkol psát a kreslit své vlastní horory podle vzoru Zubů nehtů. Škoda jen, že nebyl čas si je všechny pořádně prohlédnout a hlavně přečíst. Tak snad příště nebo až vyjdou knižně!